Zapomenout je nejtěžší úlohou života.

4. Muf

17. července 2012 v 10:55 | Sappy |  Tajemné síly
"Tak jsme tě našli, jsi ráda, ty zrádkyně?" řve na mě Lina.
"Notak Lino, uklidni se." okřikne ji Ethan. Přiběhl ke mě Taga, na kterém sedí Elly.
"Nezapoměla sis něco?" zeptala se mě.
"Myslím, že ne.."
"Nemyslím si." řekne mi a sáhne do batohu. Vytáhla nové, kožené, vysoké boty. Ach, úplně jsem na ně zapoměla.


"Oh. Děkuji." podala mi je.
"Nemáš za co." Ze stromu skočí co si a hned to oběhne pár stromů a zůstane to stát u mě.
"No nazdar, Erzo." plácnem si.
"Ahoj Ritsuko." pozdravím ho, má krásné červené vlasy kratší ale i delší, a sepnuté čelenkou na čele, mu dělají super účes, ten ho dělá krásnějším než je. Občas si připadám jako keho ségra. Jsme si podobní.
"No tak vyrazíme ne?" zeptá se Ethan.
"Jedeme." řekne Tsuke a všichni vyjedou, Já jedu jako poslední, takže chvíli počkám.
"Chtěla jsem se někde utábořit, vypadá to, že bude večer pršet, najdeme nějaký úkryt."
"No. Nevím jak vy, ale já souhlasím, už bude tma." ozve se Yukio.
"Dobře, najdeme nejbližší úkryt a počkáme do rána." řekne Lina. Dlouhou cestu mlčky jsem snášela, až se najednou ozvalo: "Tady zůstaneme?" řekla to Elly, která jela na Tagovi, takže byla nejrychlejší.
"Jo, zůstaneme tu, už jsem unavená." ozve se Yuuki. Všichni slezli z koní a schovali se do malé jeskyně. Byla tam zima, ale rozdělali jsme oheň, u kterého jsme se ohřáli.
Už je pozdě a všichni spí, jen já zůstala vzhůru. Posadila jsem se, protože mě bolela hlava.
"Ty ještě nespíš?" řekne tichý hlas. Byl to Ethan.
"Promiň, jestli jsem tě vzbudila." zašeptala jsem.
"Ne, ne, jen nemůžu usnout." obula jsem si vysoké kožené boty co mi přivezla Elly, dlouhý kabát a zvedla se.
"Kam jdeš?" zeptal se mě.
"Jdu se projít, bolí mě hlava."
"Můžu jít s tebou?" zeptal se.
"Jo. Můžeš." řekla jsem a sklonila hlavu. Šla jsem, a jen jsem vylezla z jeskyně, vrátila se zpátky. Vzala jsem si luk a toulec s šípy. A vrátila se k Ethanovy. Mlčky jsme se procházeli lesem.
"Co se vlastně stalo s tvými rodiči?" snažil se navázat konverzaci.
"No.. když mi byl 1rok, tak mi je zavraždili, zmasakrovali vlkodlaci. Proto jsem se vydala na tuhle cestu sama, abych se pomstila." odpověděla jsem.
"Moje matka.. no vlastně jsem ji nikdy nepoznal. A otec je velitek Bojové Letky."
"Bojové Letky?" zeptala jsem se.
"Ano. Cvičí dračí jezdce." odpověděl.
"Aha." řekla jsem a zase nastalo ticho. Už mi to ticho tady začíná vadit. Zatočila se mi hlava. Posadila jsem se na spadlý kmen stromu a podepřela hlavu o ruce, aby se to zlepšilo.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě a posadil se vedle mě. Objala jsem ho a obličej zabořila na jeho hruď. Začal mě hladit po hlavě. Zvedla jsem hlavu a zahleděla se do jeho zelenohnědých očí. Naše tváře se přibližovali. V tom se ozve výkřik. Oba jsme se zvedli a utíkali k táboru. V tom uvidím jak nějaká holka drží kunai na Tsukeniným krku. Zastavila jsem v tichosti Ethana a vytáhla šíp.
"Dej ten kunai pryč od jejího krku nebo střelím." otočila se a viděla me jak mířím na ni a zvedla ruce nad sebe a hlasitě se smála. Za mnou šel chlap, a z ničeho nic se proměnil ve vlkodlaka. Představila jsem si moje rodiče.
"Přestaň mířit, a nikomu se nic nestane." přestala jsem mířit, protože byl větší než Tago, který čekal na povel. Ovšem žádný nedostal a vrátil se k Elly.
"Tsuke, pojď k nám." Tsuke se rozběhla, když šla koukala jsem na tu elfí ninju a na toho vlkodlaka. Viděla jsem jak na ni mrknul. Všichni koukali na Tsuke, takže jsem to viděla jediná. Elfka vytáhla malý kunai a hodila ho po Tsuke.
"Stůj!" Tsuke se zastavila a před jejím obličejem ji proletěl kunai, a na mě letěl druhý, jen tak tak jsem se mu vyhnula a zabodl se do stromu za mnou. Tsuke už byla u nás. V bezpečí, bála jsem se o ni, nejradši bych ji objala, ale musím hlídat před nepřáteli.
*POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama