Zapomenout je nejtěžší úlohou života.

2. Tajemství

17. července 2012 v 10:54 | Sappy |  Tajemné síly
Když jsem se ráno vzbudila koukala jsem opět na bílí strop. Opět jsem se cítila jako v nebi. Jsem šťastná že moji přátelé přežili tu bitvu a zachránili co nejvíce lidí. Něco jsem slyšela ze dveřmi, tak jsem si stoupla z postele a šla ke dveřím. Otevřela jsem dveře a stála tam Elly s Yukiem. Elly brečela a Yukio ji obímal. Jsem vyděšená.
"C-co se děje?" řekla jsem vyděšeně.


"Jdi si lehnout prosím." řekla mi přicházející Lina, jako vždy vapadala jako anděl, akorát jsem na ní poznala, že se bojí.
"Nepujdu, dokavať mi neřeknete co se tu děje!" řekla jsem už naštvaně.
"Běž si lehnout." řekne mi ještě jednou, klidně.
"Nepůjdu!" vykřiknu na ni.. "Elly? Co se děje?" koukala jsem ji přímo do jejích modrých očí. Přišel Taga a smutně koukal, sedl si vedle mě a chtěl abych ho pohladila. hladila jsem si jeho hladkou srst. Zajímalo by mě jestli se mu ta rána ještě někdy zahojí.
Utře si slzy. "Můžu ji to říct?" zeptá se Elly Yukia. Yukio se na ni podívá.
"Ne!" vykřikne Lina. Vypadá opravdu vyděšeně, ale já to chci opravdu vědět.
"Měla by o tom vědět, nemůžeme to celou dobu před ní tajit!" křikne zoufalím hlasem Yukio.
"Nechci vám dělat problémy, ale opravdu to chci vědět." Lina si mě prohlíží odshora dolu.
"Ne, neříkej to.. prosím!" Zařve, ale kouká na Yukia a Elly.. její pohled směřuje na Taga který se právě zvedl a stráží mě.
"Musíme!" řekne Elly.. Zakoukám se jí smutně do očí, s tím že si ji vyslechnu a snesu vše co mi řekne.
"No, bude se ti to zdát divné, ale.. jsi.." rozplakala se.. "Já nemůžu." Zaťala ruce do pěstí. Yukio ji chytil za hlavu a přitiskl k hrudi.
"No." začal Yukio.. "Musíme ti říct pravdu, takže, jednoduše a jasně.." - "Ne!" ignoroval ji. "Lorda Arashe nikdo nezabil.. teda zabil, byla si to ty." nevěřícně jsem vykulila oči..
"Já? Já jsem ho ale nezabila, a vy to víte." řekla jsem nahlas protestujíc proti nim. "A proč by ste to předemnou měli tajit?"
"Ne, já ještě nedomluvil. Jsi.. jsi.." zdá se mi že on s tím slovem má stejné problémy jako Elly.
"Co? Co jsem?!" začala jsem už opravdu nahlas.
"Upírka" ozvalo se, řekl to Ethan opírajíc se jednou nohou a zádami o zeď.
"Co-cože?"
"Ano, jsi opravdu upírka." řekl mi Yukio.
"A-ale jak?" slzy mi tekly po tváři víc a víc. Prohlédla jsem si znovu Ethana, je tak krásný, ale teď neni čas myslet jenom na něj, musím myslet na sebe.
"Tvůj otec byl upír a matka smrtonoška." řekl Ethen
"Sm-smrtonoška?" zakoktala jsem. "Kolik toho o mě ještě víte, a co to má co společného se smrtí Lorda Arashe?"
"Nevíš o tom, ale vždycky jsme ti nic neřekli a tajili jsme ti to, skrívali jsme stopy.." vložil se do toho Yukio.
"Co jsem provedla?" zeptala jsem se a koukla jsem na Linu která klesala k zemi, držela si hlavu a zakláněla ji dozadu.
"Večer se měníš ve smrtonošku a saješ ze zvířat krev ale minulý měsíc ti zachutnala lidská krev." řekl Yukio.
"Jsem hrozná!" sklesla jsem k zemi..
"Jděte pryč, prosím." řekl klidně Ethan se známkou strachu v hlase.
Všichni odešli jako by pochopili, že si chce semnou promluvit osamotě.
"Je těžké tomu uvěřit." podívala jsem se mu do očí a jemu stekly slzy po tváři. Sedl si vedle mě a nechal mě položit si hlavu o jeho svalnatou hruď.
"Já vím." řekl mi.
"Co kdybych vás zabila? Co by se stalo? Museli by ste mě zabít!" zadíval se mi do očí. Vypadalo to strašidelně.
"To co si teď řekla, to už nikdy.. ale nikdy neříkej." položila jsem hlavu na jeho kolena a zavřela jsem oči. Plakala jsem.
"Vstávejte, vstávejte." Otevřu oči a nademnou vidím Tsuke.
"Co se děje." řekl teprve vstávající Ethen.
"Máte štěstí, že jsem šla kolem, jinak by ste tu snad umrzli. Měli by ste jít na své pokoje." zadívala jsem se na ni, vůbec mi ta holka nepřipadá jako bisexuálka, bavila se s náma úplně normálně.
"Děkujeme." řekla jsem, a Tsuke odešla.
"Počkej, jaktože jsem se neproměnila?" zeptala jsem se.
"Ano, promiň neřekl jsem ti to celé. Ty jsi vlastně upír, smrtonoš a člověk v jedom. Normálně jsi upír v podobě člověka, proto ti nevadí světlo a různé předměty na odpuzení upírů, a smrtonošem se staneš pouze na úplněk."
"Aha.. a mockrát ti děkuji."
"A za tři dny jdeme do druhé vesnice." usmál se na mě a odešli jsme na pokoje.
"Dobře." usmála jsem se na něj a odešla.
*Druhý den ráno*
"~Uaa~ To je ale pěkné počasí, tři dny jsem se nekoupala, měla bych to napravit a dát si ranní koupel." Vylezu z postele a ze zásuvky vedle postele si vyndám nové věci a mýdlo. Cestou přes celý barák jsem nikoho nepotkala. Aha je teprve 5hodin ráno. Když jsem otevřela velké, zaprášené dveře s mosaznou klikou, oslnilo mě sluníčko. Sešla jsem ze dvou malých schůdků na kamenný chodníček který vedl k jezírku. Když jsem přišla k jezírku svlékla jsem se a po břehu šla k vodě, hupsla jsem jezírka. Když jsem se namydlela a pořádně vyčesala vlasy, položila jsem mýdlo a hřeben na břeh a šla si ještě zaplavat. Plavala jsem směrem k vodopádu. Už jsem skoro u něj. Něco jsem zaslechla a moje instinkty mi radí abych si dávala pozor. Dobrý byl to jenom dravec. Plula jsem zpět ke břehu. Když jsem se oblékla vzala jsem špinavé oblečení, namočila ho a namydlela a potom sem ho šla opláchnout dolu k jezeru. Usušila jsem si vlasy a dala si je do culíku.
"Ale, kdopak je to tu tak brzo?"
"Ahoj Yukio" poznala jsem ho podle hlasu.
"Jak pak si se vyspala ty moje princezničko?" za to 'princezničko' si to s ním někdy ještě vyřídím.
"Dobře, a jak ty? Koukám že do růžova." šklebí se protože mu do obličeje svítí přímé sluníčko, a pod jeho paprsky je úplně červený.
"Asi ano." usmál se na mě a přišel ke mě, stála jsem totiž pod stromem kam nesvítilo sluníčko.
"Už jdeš?" zeptal se.
"Ano, přišel si v čas asi by si měl štěstí a viděl mě, jak se koupu."
"To bych opravdu měl štěstí." zachichital se
"Neviděl si Ethana?" zeptala jsem se.
"Ne, proč zrovna jeho?" řekl sklesle..
"Promiň, potřebuju se ho na něco důležitého zeptat."
"Aha, a co je tak důležitého?" zeptal se mě.
"Potřebuju vědět více informací o tom co se bude dít za dva dny." řekla jsem mu.
"Aha, tak to jo, nic moc o tom nevím, jen že jdeme zjistit kdo zabil ty rukojné." řekl mi.
"Už musím."
"Kam?"
"Připravit se, jde se za dva dny ale chtěla bych vyrazit už ráno."
Odešla jsem do pokoje a začala si připravovat na dlouhou cestu...
~POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama