Zapomenout je nejtěžší úlohou života.

5. "Ach můj Bože..."

17. července 2012 v 13:00 | Sappy |  Tajemné síly
Pohnul se, opět na ni mrknul. Stoupla si do pozoru a koukala kolem, nevím jestli se snaží odpoutat mojí pozornost, nebo jestli ten pes něco cítí. Cítí, cizí vůni..
"Je tam!" zařve na něj. Skočí do křoví a do tmavého lesa. Slyšíme skřeky a řev zápasu. Teď. Obrovský řev, ale Mufův řev. Ten řev jsem už někde slyšela. On, on je ten vlkodlak co pomáhal mému senseiovi. Co když je to on. Znovu křik.
"Ach můj bože..." Rozběhnu se do lesa. Vytáhnu luk a šíp, namířím na elfa, který je dost rychlý. Muf si mě všiml a z posledních sil skočil po elfovi a přitiskl ho k obrovskému stromu, střelila jsem. Pustil ho. Mrtvé tělo zůstalo ještě chvíli vyset na šípu ve kmenu stromu. Zachránil mi život, protože ten elf než po něm skočil, šel po mě.


"Proč si to udělala?" řve nahlas a docela naštvaně.
"Málem tě zabil!" řvala jsem na něj, protože mi mýsto toho nadává než aby poděkoval že jsem mu zachránila život.
"A tebe snad ne?" už nebyl naštvaný ale řval stále nahlas.
"Proč si to udělala? Proč si mě zachránila?" řekne už v klidu
"V-vím už, kdo jsi." myslím, že mi právě stekla slza po tváři.
"Neměla by jsi to vědět." lituje mě, on ví, že mě moc věcí nerozbrečí.
"Je snad dobře, že vím kdo jsi, nebo snad ne?" zeptala jsem se hrubě.
"Ne, rozhodně to neni dobře. Co po mě chceš?"
"Nic po tobě nechci. Nic nepotřebuji, bránila jsem tě stejně jako ty, jsi bránil mého senseie." vyhrknu na něj.
"Dobře, pomohla jsi mi, děkuji. Ale něch mě už být." má strach, poznám to z jeho hlasu.
"Něž odejdeme, chci o sobě něco slyšet. Chci o sobě vědět víc, o svých rodičích, proč šli po senseiovi a co jsem vlastně zač!" při slovech 'proč šli po senseiovi' my stekli slzy...
"Řeknu ti to, ale dáš mi topom pokoj, nechci s tebou mít nic společného."
"Proč bys semnou nechtěl mít něco společného? Jsem nějaká hrozba či co?"
"Pro mě ne, ale pro ostatní ano." řekl mi.
"Jak to myslíš? Myslíš to, že jsem po rodičích a učil mě nejlepší sensei?"
"Koukám, že už víš co jsi zač, a tvůj sensei nebyl nejlepší."
"To neříkej, pro mě byl nejlepší!" zase ty slzy..
"Erzo."
"Ano?"
"Jméno Erza, ti vymyslel tvůj sensei."
"C-cože?" To on mě pokřtil, když my byl 1rok, a vychovával mě jako vlastní dítě, myslela jsem, že byl pouze můj sensei, byl víc než jenom můj sensei, byl moje rodina..
"Erzo?" - "Sawakooo?" - "Sawakooo?" volají na mě..
"Počkejte!" ozvala jsem se.
"Promiň." omluvila jsem se mu a obejmula ho.
"Odpouštím ti, ale dávej si na sebe pozor. Teď vás vezmu do naší vesnice kam tolik potřebuješ a můžeš splnit svůj úkol."
"J-jaký úkol?" zeptala jsem se zmateně.
"To se dozíš až v naší vesnici." Obešel mě a vylezl z lesa.
"Vydáme se na cestu do našeho králoství." Oznámil jim, když procházek kolem nich. Všichni tam stáli bez hnutí.
"Vy nejdete?" Zeptala jsem se. Všichni zírali s otevřenýma ústama a vykulenýma očima.
"C-coje? Buďto pojďte, nebo běžte domu, ať se vám nic nestane." Jediný Ethan vykročil vpřed. Když stál u mě vykročila Elly s Yukiem, potom Ritsuka a nakonec všichni, poslední přišla samozdřejmě Lina.
"Cesta je dlouhá, můžeme jít celou noc, nebo se někde utábořit. Půjdeme asi dva dny." oznámil nám Muf.
~POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adéél:) Adéél:) | Web | 17. července 2012 v 13:00 | Reagovat

Krásně píšeš :)

2 Łucink@ Łucink@ | Web | 17. července 2012 v 13:02 | Reagovat

Moc krásné :)

3 blass blass | Web | 17. července 2012 v 13:06 | Reagovat

Pěkný blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama