Zapomenout je nejtěžší úlohou života.

1. smrt Lorda Arashe

17. července 2012 v 10:53 | Sappy |  Tajemné síly
Zahleděla jsem se do stropu a okamžitě mě popadl ten divný pocit, kdy na mě padá strop i stěny. Rychle jsem se posadila a zalapala po dechu. Namísto toho jsem se zahleděla na svoje odřené ruce a snažila se přijít na to, jak jsem se do téhle situace dostala. Odpověď byla zřejmá. Někdo zabil Lorda Arashe a jeho tři rukojné, kteří mu měli prozradit vše, co potřeboval vědět, a shodil to na mě. Až zjistím kdo to byl, zabiju ho, to přísahám! Mýma vlastníma rukama.. vlastníma.. vlastníma rukama...


Otevřu oči a koukám do bílého stropu, kde to jsem? V nebi?
"Je tu někdo?"
"Už jsi vstala?" řekne s úsměvem
"Ahoj Georgoriusi!" vykřiknu..
"Ahoj Sawako."
"Kde jsou všichni?" kouknu na něj zvědavě
"Jsou ve vesnici, někdo ji zapálil a potřebují co největší posily."
"A ty jsi nešel? Jsi dost silný."
"Nejsem dost silný, jako naše zravotní sestra Lina."
"Takže mě musíš ošetřit?" zachichotám se
"Ano. A ani mi to nevadí." řekne s úsměvem
"A nevíš, kdo zapálil vesnici?"
"Nevíme, ale určitě to byl někdo ze strany zlých."
*O něco později, když už vesnice uhasla*
Už by se měli vracet, pujdu se kouknout ven. Vidím je, jsou to oni! Jsou!
"Ahoj Lino, Elly, Yuuki, Tsuke.. Ethane."
"Ahoj Sawako.." (tojhlasně)
"Ahojky Sawako-chan" řekne Ethan..
"Ahoj všichni.. jsem ráda že vás zase všechny vidím!" vypravím ze sebe ještě jednou..
"To my taky.." řekne šťastně Ethan a já k němu přiběhla a obejmula ho.
"Ale, ale, ale, kohopak to tu máme, zamilovaný páreček.." řekne s humorem Yukio. V tom se přestanu s Ethanem objímat.
"Si měl zase vtipnou kaši." ozve se Ethan
"Yukiooo!" Přiběhnu k němu a obejmu ho takovou silou že mu málem vypadli oči z důlku, když jsem ho přestala objímat, koukla jsem se do jeho modrých očí.
"No.. ty máš ale sílu, to bych si z tebe měl asi přestat dělat srandu, nebo mě ještě zabiješ."
"Ano, a opět to říkáš jako srandu." řeknu nahlas aby si toho všimli.
*Všichni se chichotají a Yukio zčervenal, protože jsem mu propletla prsty mezi ruce(nikdo si toho nevšiml)*
"Ale, ale, ale, kdopak se nám to tu začervenal."
"Do toho ti nic neni, můžu se červenat kdy chci a kde chci." řekne nahlas Yukio Ethanovi. Vyvléknu mu ruku, protože to přehnal
"Hoši, hoši.. Vy ste se vůbec, ale vůbec nezměnili." koukla jsem na Ethana a prohlédla si ho od hlavy k patě. Měl na sobě lehké oblečení, a jeho vlasy vypadali jako vždy.. krásně.
"A jak ti je?" zeptala se mě Lina.
"Už je to lepší, taky se o mě staral dobrej chlap." usměju se na Georgiouse, který mi úsměv oplatí..
"To jsem ráda, ale měla by sis jít ještě lehnout."
"No dobře, ale zítra už budu v pořádnu že?" zeptala jsem se hrdě, že jsem mohla vidět kamarády, koukla jsem znovu na Linu, je tak krásná, že to snad ani neni možná, vapadá jako anděl.
"Snad ano." usmála se, dala mi ruku kolem krku a odešli jsme do starého domku.. všichni ostatní teké odešli domů.
~POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama