Zapomenout je nejtěžší úlohou života.

Zkušební povídka

6. července 2013 v 5:39 | Sae-chan
(Fay, Sharon, Stelly, Illeana, Virginie / Andrew, Erik, Daniel, Jarred, Yancy)

Je krásná jarní sobota a mě tak napadlo, co takhle zajít na pláž a aspoň trochu toho volného času ztrávit s kamarády. Tak jsem tedy obvolala pár přátel. Šla jsem do domu - jelikož jsem seděla na zahradě - a vzala si do tašky osušku, krém na opalování, mobil, peněženku a ještě se převlékla. Oblékla jsem si plavky a přes ně jsem si vzala krátké, pruhované černobílé šaty a k tomu žabky. Vlasy jsem si hodila do culíku a na hlavu si dala sluneční brýle. Šla jsem z pokoje, ale včas jsem se zastavila, když jsem si uvědomila, že u sebe nemám klíče. Sáhla jsem pro ně na noční stolek a šla jsem na pláž, kde jsme se měli sejít s přáteli. Osušku jsem roztáhla a ani jsem si nestihla sundat šaty, a už tu byl prní host. Erik. Stál přímo vedle mě a já ho beze slov objala. "Fay..." pevně mě stiskl. "Ahoj, Eriku," odpověděla jsem a nečekala na odpověď. Zahlédla jsem cosi rozmazáného na druhé straně pláže, jak to mává rukama nad hlavou a volá naše jména. Po chvíli jsem zjistila, že je to Sharon. Rozeběhla jsem se za ní a pevně ji objala. Erik mezitím seděl na zemi a usmíval se. Šla jsem se Sharon zpátky k Erikovi a mezitím jsme se bavili o tom, jak jsem se měla tu dobu, co jsem žila v Paříži. "Měla jsem se doslova božsky, i když tady se mi líbí víc, je tu krásná příroda, klid, voda... a vy," usmála jsem se a v tu chvíli na mne volal Daniel. "Fay, tak jsi konečně doma, rád tě vidím." Sebrala jsem se ze země a došla k němu abych ho objala. "Tady jsi mi chyběl," dodala jsem. "Je nás tu nějak málo, kdo chybí?" zeptal se Erik. Ohlédla jsem se po všech, abych si ujasnila, kdo všechno tu je. "Illeana a Yancy," odpověděla jsem. "Jak jinak..." dodala Sharon a lehla si spokojeně na záda. "Na ně není nikdy spoleh. Beztak se zase někce cucmaj pod borovicí a je jim to úplně jedno, že jsi se vrátila," řekl Daniel a natáhl se vedle Sharon. "Jak bylo v Paříži?" zeptal se ještě, než si nandal brýle. "Krásně, ale tady je líp," řekla jsem a povzdechla jsem. "Už jdou!" vykřikla Sharon, jakoby to tušila, jelikož celou dobu ležela se zavřenýma očima. "Ahoj Fay," řekli oba dva. "No nazdar, vy milenci." Illeana se usmívala, ale Yancy byl nějaký... naštvaný, mi přišlo. Zřejme by se radši cucmal pod borovičkou. Posadil se vedle Daniela a Erika a bavili se o hrách, jak to u nich už bývá normální, nechtěla jsem si povídat s holkama, jelikož jsem chtěla, abychom se bavili všichni dohromady, tak jsem si sedla a podlouchala. Od holek jsem se dozvěděla, že se Virginie zamilovala do někoho, po kom může každý jenom toužit. Pak jsem chvíli poslouchala kluky, bavili se normálněji, méně se smáli a nepřekřikovali se, což bylo příjemnější a nebolela mě hlava, navíc mě to zajímalo víc, než o čem si povídají vedle, protože hry hraju, nebo spíš jsem hrála často. Celkem mě zarazilo, že mě ani nevnímají. Vsadím se, že kdybych se teď sebrala a odešla, tak si toho ani nevšimnou, a taky že jsem to udělala, šla jsem do vody. Plavala jsem do té hlubky a ponořila se, tlak se ke mě tlačil ze všech stran, bylo to nepříjemné, ale zároveň tak krásné. Na druhý pokus jsem se pokusila najít nějakou mušli, škebly, cokoliv, hlavně aby to nebyl ježek. Na třetí pokus jsem vytáhla malou mušli. "Koukejte co mám." Všichni se otočili a koukali na mě, jako bych to nečekala. "Jé, Fay... to je mušle," řekla Sharon. "Ano je." rozesmála jsem se. Daniel se rozeběhl a skočil do vody, čekala jsem, že se hned vynoří, ale nic. Po chvíli se vynořil přede mnou a v ruce držel mušli. Usmála jsem se na něj a pak jsem mu uplavala zpátky na pláž. "Ty jedna malá potvoro!" ponořil se a hned vynořil, když vylezl z vody rozběhl se za mnou tak jsem před ním utíkala, doběhli jsme až na druhou stranu pláže a pak jsem se vzdala. "Vzdávám se, vzdávám se." Sedla jsem si, abych se vydýchala. Posadil se vedle mě. "Je to tu krásné..." pověděla jsem mu. Slunce zapadalo a odráželo se od vody. "Ano, to tedy je," zašeptal a pohladil mě po tváři. Cítila jsem, jak červenám. Najednou se mě cosi zmocnilo, ten pocit jsem znala, sevřela jsem mu ruku takovou silou, že jsem mu jim málem rozdrtila. "Au! Nepřeháněj to, sorry," řekl celkem naštvaně, překvapeně ale celkem i zklamaně. "Promiň, já nechtěla..." nohy jsem si přitáhla k sobě, abych se mohla opřít o kolena. "Nevím, co se semnou děje," pověděla jsem. "Kakmile se ke mě někdo takto přiblíží, jako by se mě něco zmocnilo... dokud si nezačnu sama." Nechápal. "Hele, koukej... tohle byl zřejmě omyl, ale měla bys to začít řešit, nebo bude pozdě," řekl mi a otočil se k odchodu. Sebrala jsem se ze země a chytla ho jemně za ruku. "Danieli..." chvíli trvalo, než se otočil, ale políbila jsem ho. Ne proto, že bych mu to chtěla vynahradit, za tu ruku, ale proto, že k němu cítím, už dlouhou dobu. Ano, jsem do něj zamilovaná. Už hodně dlouho, ale našel si potom přítelkyni a já to vzdala, ale teď je zase volný. Volný a jde po mě, nechci aby to tak rychle ukončil, nejsem doma ani den. Polibky mi oplácel se stejnou chtíčí jako já. Jazyky jsme propletli a líbali jsme se tak zuřivě, že jsem myslela, že ze sebe každou chvílí všechno sundáme a na pláži si užijeme. Ještě nikdy jsem to na pláži nedělala, ráda bych to zkusila. Ale asi po třech minutách skončil, ještě mi vlepil jeden krátký polibek. "Měli bychom se vrátit," pověděl a propletli jsme si prsty. Cestou jsem se bála, co řeknou ostatní, až to uvidí, nebo jestli o tom už něco věděli, kdo ví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v této povídce?

Ano 72.7% (8)
Ne! 27.3% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama